Duben 2009

Afrika

27. dubna 2009 v 22:55 | Deviant artists |  Obrázky
Uluguru_Mountains__Tanzania_by_TuulikkiW
Silhouette_by_ggarfield
Sunset_at_Victoria_Falls_by_benpop
African_Sky_2_by_dethita

Oasis_by_psilocybinas



Nakonec jedna dojemná pro milovníky slonů.

Posmrtný život vyšší rasy

26. dubna 2009 v 18:10 | SiriusNoir |  Člověk vs. Příroda
Každý se někdy nad tímto tématem někdy jistě zamyslel. Nejčastější otázka se týká posmrtného života. Jestli v něj věříte nebo ne, na to můžete odpovědět v anketě, popřípadě napsat názor do komentářů.


Proč člověk žije? Proč žijí zvířata? Proč rostou kytky a kde se bere voda? Zajímala by vás odpověď na podobné otázky? Věřím, že ano. Ale je potřeba se ptát? Je potřeba pátrat po smyslu existence člověka?


Koloběh života v přírodě má jasné zásady. Řídí se primitivními zákony typu "Silnější přežije". Ze semínka vyroste květinka díky slunci, vodě a teplu. Pochutná si na ní malý brouk i velká kráva. Broučka i s kytkou může sníst ovce. Ovci sežere vlk. Vlka smlsne zase medvěd. Každý z nich je součástí fungujícího systému, který končí u mikrobů, kteří v zemi rozloží kostru vlka, která zbyla po medvědovi. Každý má své místo. Žije, množí se a je potravou pro další. Stále dokola. Má to nějaký smysl? Člověk příliš hledá ve všem hlubší smysl. V přírodě vše žije v harmonii samo pro sebe. Neexistuje někdo natolik nadřazený, aby si zasloužil žít do nekonečna.


Když zemře opice, přestane jí fungovat mozek, řídící centrum všech nejdůležitějších orgánů. Začne se rozkládat. Všechny informace jako zkušenosti, zážitky i pocity přestanou fungovat. Na vždy. Nebo myslíte, že opice nebo i jiná zvířata s rozvinutějším mozkem nemají žádné zkušenosti, ani pocity? Tedy aspoň část toho, co tvoří duši? Člověk má úplně to samé, akorát na vyšší úrovni, znamená to, že je něco víc? Je hned "tím vyvoleným"? Člověk má dar logiky, zvýšeného vnímání, obsahu myšlenek a vnímání pocitů. To je jediný opravdu velký rozdíl.


V dnešní době je opravdu na vrcholu všeho živého. Páni tvorstva, jak si říkáme. Znamená to, že my neumíráme? Že ikdyž náš mozek, to co nás dělí od zvířat, přestane fungovat, my budeme žít dál? Naše duše se vtělí do někoho nebo něčeho jiného a bude dál pokračovat ve své cestě nesmrtelností? Nebo je pro člověk tak moc těžké se smířit se smrtí, aby si vymyslel teorie nezakládající se na faktech, které umožňují cestování lidských duší? Viděl jsem psa se dvěma končetinami. Radostně běhal pro hozený míček a vrtěl ocasem při pánově pohlazení. Nepřemýšlí nad svou mizérií. Prostě se přizpůsobí novým podmínkám a "jde dál po dvou". Člověk často po podobném úrazu přemýšlí nad sebevraždou a jak ho přijmou ostatní, kamarádi, rodina nebo jestli se s ním rozejde přítelkyně. Říká si proč zrovna on a ne soused, kterého nemá rád. Brečí a lituje se. V tomto případě je mozek naším nepřítelem. Příliš přemýšlíme místo abychom se dokázali přizpůsobit, přiznat si pravdu a "jít dál".


Člověk nemá mezi zvířaty větší smysl, než zmíněná opice nebo brouk spolknutý ovcí. Víte snad o nějakém vyšším údělu lidské rasy? Jediné, co dokázala je zničit harmonii, která po miliony let trvala mezi faunou a florou. Proč by tento tvor měl žít i po smrti?


Ďáblův bazén

25. dubna 2009 v 13:34 | SiriusNoir |  Člověk vs. Příroda
V jižní Africe na hranicích mezi Zambií a Zimbabwe se nachází světoznámé Viktoriiny vodopády. Leží na čtvrté nejdelší řece Afriky - Zambezi. Jsou široké 1 800 metrů a voda padá z útesu vysokého 120 m. V nejvyšším bodě vodopádů je přírodou vytvořený bazén, lidmi pojmenovaný jako Ďáblův. Od září do prosince se v něm bez většího nebezpečí můžete za pět dolarů vykoupat. Při teplotách přesahujících 40 stupňů Celsia se tak krásně osvěžíte, ale hlavně se můžete pokochat vzrušujícím pohledem do propasti přímo pod vámi. Ti nejodvážnější se nahýbají přes přírodní kamennou zeď, aby byl již tak dost adrenalinový zážitek ještě intenzivnější.
Zvedá se vám při pohledu na následující fotky žaludek, nebo se vám naopak srdce rozbuší vzrušením a závistí těch, kteří takové dobrodružství zažili na vlastní kůži?




Earth song

23. dubna 2009 v 16:18 | SiriusNoir |  Jiné světy
Momentálně už dlouho nepřibyl nový článek. Jednoduše nic mě v poslední době nezaujalo natolik, abych o tom napsal celý článek. Proto po několika fotkách přidávám dvě videa. První je píseň od Michaela Jacksona Earth song. Vzhledem k povaze mého blogu ji sem prostě musím dát, ikdyž Jackson nepatří mezi mé oblíbené interprety. Nicméně tento klip podle mě s trochou nadsázky předběhl svou dobu. Je dobré vidět, že i dříve existovali lidé, kteří si uvědomovali špatný efekt lidského faktoru na přírodu. Jackson je velmi kontroverzní a médii nemálo zmiňovaná osoba. Znám pár nedůležitých drbů, ale ne charakter tohoto zpěváka. Proto mu objektivně vzdávám hold za následující klip. Dodatečné upozorňuji, že kvalita není moc zrovna oslňující, ale na jedno pokoukání stačí.


Inspirováno Řeckem

15. dubna 2009 v 23:06 | Deviant Artists |  Obrázky
Když už jsem v tom vkládání obrázků, ať to stojí za to :)



Persephone_by_InertiaK
Feel_the_rain_on_your_skin___by_incredi

Parthenon_by_deligaris

Agrigento_N_1_by_minotauro9

Cap_Sunion_at_sundow_II_by_Loehr

Cap_Sunion__Greece__at_sundown_by_Loehr

Beautiful Art

15. dubna 2009 v 15:37 | DeviantArt |  Obrázky

Jedním z nejpovedějších uměleckých děl přírody stále zůstávají... ženy :) Několik mých oblíbených uměleckých, občas lechtivějších fotek z brouzdání po DeviantArt.com.

vertigo___by_m0thyyku

Rock_N___Roll_Asylum___Claret_by_ian_x
Lolita_III___back_from_school
Insanity_by_psi_xa
And_Now___by_shinnycloud

romantik_by_Benegesseritt

Gothic_Lolita_by_ryo4gabiel

Marinshe_ala_Forest_Fairy_by_Marinshe

Pin_up_II_by_shinnycloud

Wallpaper_by_shinnycloud

Fragile_Heart_by_angel007


Jak je těžké nezamilovat se :)

Posezení s přírodou

15. dubna 2009 v 14:47 | DeviantArt artists |  Obrázky
Ghostly_Ruins_by_voh2007

Grim_ruins_II___lost_tower__by_Levolas


Summer_Cottage_by_DobbZtaH

Birds_of_a_Feather_by_couleur



Hypnóza

8. dubna 2009 v 19:32 | SiriusNoir |  Psychologie, sny a láska
Navození hypnózy závisí do značné míry na ochotě hypnotizovaného přijmout myšlenky a představy, které mu hypnotizér určuje, a nebránit se jim. Takovým myšlenkám říkáme sugesce. Těmi hypnotizér povzbuzuje pravou mozkovou hemisféru, která je zaměřená na fantazii, emoce nebo představivost a snaží se naopak utlumit činnost levé hemisféry, ta má "na starost" logiku, analýzu nebo pojem o čase. V hypnóze se vnímavost k sugescím hypnotizéra zvyšuje. Pomocí sugescí je možno výrazně ovlivnit prožívání, chování i fyziologické funkce. Toho lze využít při léčení různých neurotických obtíží, úzkostí a strachů, k odstraňování bolestí, špatných návyků, k uklidnění, ke zlepšení nálady, spánku i celkového stavu. Všichni lidé ovšem nejsou stejně hypnabilní, a proto nereagují na hypnózu stejně.


Zážitek při hypnóze se podobá některým zážitkům známým z běžného života. Hypnóza se do jisté míry podobá stavu zvýšeného zájmu o určitou věc. Člověk například přihlíží zajímavému představení a zapomene, že je pouze divákem, cítí se přímo účastníkem děje. Podobně se lidé dovedou tak pohroužit do četby, že přestanou vnímat okolí. Hypnóza je tedy jakýmsi stavem hlubokého pohroužení nebo silného soustředění. Podobně např. fotbalista může být ze zápalu boje tak soustředěn, že necítí bolest při zraněních, která v utkání utržil.


Do jistí míry se hypnóza podobá spánku. Někteří lidé mají zpočátku pocit, jako by usínali. Na rozdíl od běžného spánku však stále zůstávají v těsném kontaktu s hypnotizérem, slyší jej a reagují na jeho sugesce. Na rozdíl od spánku se mohou rovněž pohybovat a prožívat různé věci. To je ovšem zčásti možné i ve spánku (náměsíčník může vykonávat i složité činnosti jako zavazování bot).



Příklady konkrétních reakcí z nácviku v hypnotickém kurzu na vybraných hypnabilních účastnících. Mé dodatky uvedeny kurzívou.









U dr. K. sugeroval hypnotizér vestoje ztuhnutí svalů s nemožností pohybu. V sugescích byla použita forma, že je "nesmírně pevný a silný". Pak vzali dva účastníci K. za ramena a nohy a položili ho mezi dvě židle. Zůstal nepohnutě natažený a strnulý. Po hypnóze měl amnézii. Po jejím zrušení uvedl, že vestoje měl pocit "jako Herkules, ztvrdlý, hlavu vysoko, nemohl proti tomu nic udělat, ani se pohnout. Věděl, že ho pak položili, ale myslel, že leží na zemi na dece. Nevěděl, že měl tělo napjaté ve vzduchu mezi židlemi.



- Důkaz, že hypnóza dokáže ovlivňovat i fyziologické činnosti.





Dr. Z. byla regredována do dětského věku. Hrála si podle pokynů na písku, ale druhé děti ji hru kazily. Pofňukávala jako malé dítě, její projevy byly pro pozorovatele velmi přesvědčivé. Hypnotizér postupně přešel do role dospělého člověka, který ji utěšuje. Z. pak již místo předchozí bezpodmínečné hypnotické poslušnosti začala s hypnotizérem konverzovat s námitkami. Chtěla, aby šly děti pryč, nechtěla se nechat utěšit. Pak měla malovat. Tužku, kterou jí hypnotizér podal, si přehodila z pravé ruky do levé. Malovala domeček, přitom se válela po zemi. Po dehypnotizaci měla úplnou amnézii. Líčila svůj pocit jako vnitřní zmatek v hlavě, ze kterého se nedá nic přečíst. Ani při připomínání průběhu si nevzpomněla. Při ukázání kresby poznala, že je to její projev, jak malovala v dětství, ale tento konkrétní obrázek si nepamatovala. Na dotaz uvedla, že je přecvičený levák. Po zadání signálu ke zrušení amnézie si plynule vybavovala všechny podrobnosti, např. "hrála jsem si s dětmi a chtěla jsem je zahnat, protože mne rušily". Cítila se být dítětem a zážitky prožívala s plnou intenzitou a realističností. Neuvědomovala si skutečné okolí a kolegy v místnosti. Při otevřených očích viděla pouze to, co jí bylo vsugerováno.


- Hypnóza nemusí probíhat jen ve spánkovém stavu se zavřenýma očima. Relaxace je vhodný prostředek při navozování hypnózy, ale ne nezbytný. I za plného vědomí může člověk upadnout do hlubokého hypnotického stavu.





Dr. H. dostala mimo jiné posthypnotickou sugesci (platí po uvedení hypnotizovaného zpět z hypnózy) , aby se podíval za dveře na schody. Po ukončení hypnózy byla neklidná, vrtěla se na židli. Na dotaz sdělila, že má pocit, jakoby si na schodech něco zapomněla, ale neví to určitě. Lektor jí povolil, aby se šla podívat. Provedla tak a sdělila, že se jí ulevilo. Toto chování neuváděla do spojitosti s hypnózou, ačkoli se předtím mluvilo o posthypnotické sugesci. Po skončení demonstrací popsala písemně zážitky takto: "Po probuzení z hypnózy jsem měla nejasný pocit, že mám něco udělat, že mně něco přitahuje, nutí jít ke dveřím. Připadalo mi to směšné, protože jsem si to nedovedla vysvětlit. Snažila jsem se to potlačit, ale nešlo to. Potom mne napadlo, že jsem si za dveřmi asi něco zapomněla, tak jsem se šla podívat. Když jsem viděla, že tam nic nemá, uspokojilo mne to." "Na celkový průběh hypnózy jsem měla amnézii. Zdálo se mi, že mám před sebou kus tmavého místa, jako bych přešla přes tunel. Měla jsem pocit, že stačí udělat jen krůček dopředu a opět se do něho vnořím a na vše si vzpomenu.

Sci-fi budoucnost se špetkou optimismu

5. dubna 2009 v 13:38 | SiriusNoir |  Aktuálně
Podle mého názoru to došlo moc daleko a je pozdě na "uzdravení" planety. Lidé stále dávají přednost penězům, bohužel i já nejsem výjimka. Ve škole je do nás pořád vtloukáno ať děláme vše pro zisk. Ekonomika a kapitalismus vládnou světu, s tím nikdo nic nenadělá a zavedený fungující režim se jen těžko změní. Díky člověku vyhyne třeba jen jeden "nepodstatný" druh zvířete a tím se naruší celý ekosystém. Kdyby lidí nebyly miliardy, ale třeba "jen" statisíce, dalo by se něco dělat. Takoví mravenci si taky vytvářejí obrovská mraveniště s miliony jedinců, ale než by obsadili celou Zeměkouli, to by asi chvíli trvalo. A kdo ví, jestli by se to vůbec podařilo, vzhledem k tomu, že nejsou na nejvyšší příčce potravního řetězce. Když pominu otázku chování a nátury lidstva, rovnice je jednoduchá. Jsme přemnoženi, dál se množíme, tudíž logicky potřebujeme k životu všeho více, prostoru, potravy atp. Proč jsme přemnoženi? Kvůli mnohonásobně delšímu životu v porovnání s předešlými staletími. Jak je to možné? Rozvoj zdravotnictví - logického myšlení. A jsme u konce.
Logické myšlení je to, co nás vyneslo na post pána tvorstva, i co nás zničí. Je to, čím se chlubíme (láska a city všeobecně) i za co se stydíme (závist,vypočítavost,namyšlenost). V takto pokročilém stádiu už planeta nejde dát do původního stavu, ne úplně. Ikdyž se někde snaží (ve Finsku mají dokonalý systém poměru těžby dřeva a vysazování nových stromků), tak na dalším místě se nestarají ani v nejmenším (přístup lidí v Jižní Americe ke kácení deštného pralesa je největší překážkou v jeho záchraně).
Přesto, ač se mnozí budete hodně divit, zůstávám optimistou. Možná až bláhovým a možná za pár dní nebo měsíců změním názor. Věřím, že příroda vyhraje. Člověk vyhyne, dříve nebo později se zničí, ale věřím a doufám, že nedokáže zničit vše živé na zázračné planetě Zemi. Ta se i s málem dokáže zregenerovat. Sice už to nebude ta Země jak ji známe teď, ale půjde si dál svým vývojem a evolucí. A začátku přeci také byli jen mikrobi a ejhle co tu máme teď za mnoho různých živočichů a rostlin. Pokud se člověku nepovede celý povrch dokonale vysušit, Země bude žít. Každý ví, že právě voda je základem života.
Jaký je tedy úděl člověka? Kdybych věřil v Boha, napíšu, že vytvořil své vrcholné dílo. Přes miliony druhů tvorů se mu podařil někdo, kdo dokáže ocenit jeho práci. Jsme jiní než ostatní, výjimeční. Dostali jsme se tak daleko, že nezbývá než si to jednoduše užít. Vnímat radost, krásu a žít!
Závěr? Příroda se z toho dostane. Prošla už několika radikálními změnami a stále se s ní Země točí. Lidé se ji budou snažit obnovovat, uzdravovat nebo aspoň více nepřitěžovat, ale efekt nebude dostatečný. I nadále se budu snažit dělat něco pro zlepšení (nebo spíš se snažit dále svou činností neškodit) stavu přírody a zvířat v ní žijících, ale hlavně si dál budu hrát na "umělce". Obdivovat krásu fauny a flory, jednoduchou složitost duše a snů. Objevovat dokonalou nedokonalost hořkosladké chuti citů a pocitů, které jako jediní vnímáme tím svým "lidským" způsobem.