Srpen 2009

Romantický podzim

27. srpna 2009 v 20:50 | SiriusNoir |  Nepopsatelné
Baví Vás pořád číst články o nenávisti, cikánech, muslimech, sebevraždách, týrání zvířat a nechutném lidském chování? Poslední dobou si až moc uvědomuji, že můj blog je jich plný skoro až po okraj. Jsou ti i sekce, které ukrývají umění a kladné pocity v podobě obrázků, fotografií i pokusů o povídky, ale hlavní obsah tvoří ta pesimističtější stránka mého já. Proto píšu tento článek, ve kterém nechci žádné negativní emoce a když, tak aspoň s dobrým koncem.
Každý má nějaké své oblíbené roční období. Někdo léto pro teplé počasí, slunce a vodní radovánky nebo dovolené. Jiný naopak považuje za nejlepší zimu. Krajina posetá třpytivým sněhem, Vánoce, Silvestr nebo dovádění při stavbě sněhuláka. V pozadí bývají jaro a podzim. Obojí mi je sympatičtější než léto nebo zima. Jsou něco jako přechod mezi těmito dvěma "hlavními" obdobími. Možná i pro svou nestálost a nejednoznačnost mi přijdou zajímavější. Skrývají v sobě kousek léta i zimy, připomíná mi to proslulý Jin a Jang, kde je dobro i zlo v jakési rovnováze. Ale co potom zbývá objevovat když jsou role přesně dané? Většině lidí se promrzlá zima jeví jako ta špatná a horké léto jako to správné. Jenže já nemám rád ani jeden extrém.
Takže mé oblíbené roční období je podzim. Končí upocené horké letní dny a kratičká noc se každým dnem prodlužuje. Začíná něco nového, tajemnějšího. Líbí se mi, když je brzy tma, řekněme v šest hodin. Tou dobou jsem se vracel domů. Vše má hned jinačí atmosféru. Pro někoho jsou podzim a zima depresivní období, ale já během nich zažívám často víc, než v létě. Nevím čím to je, ale s tmou jako bych se měnil. Nutí mě víc přemýšlet i víc prožívat. Při těch cestách městem za soumraku mi stačilo jen jít, pozorovat a hned mě napadaly příběhy lidí, které jsem míjel.
Se západem slunce přichází i romantika. Mnohem častěji chodím do restaurací nebo čajoven. I když je třeba jen osm hodin a já doprovázím domů přítelkyni, připadá mi ta atmosféra romantičtější než půlnoc uprostřed léta. Kolik takových procházek jsem zažil…i když jsme šli stejnou trasou, nikdy to nebylo stejné. A co potom teprve déšť? Když jde něco až moc podle plánu, ztratí to své kouzlo a právě déšť se už mnohokrát tyto plány "překazil" a udělal z obyčejného něco výjimečného. Letní osvěžující sprška i podzimní studený vítr, před kterým jsme se utíkali schovat do staré boudy u pole provoněné senem mají něco do sebe. K podzimu neodmyslitelně patří také různobarevné listí opadávající ze stromů, kolébavě se snášející vzduchem k zemi, aby vytvořilo ten nejpřirozenější pestrý koberec.
Důležitá je ale i nálada. Pro život si myslím, že je potřeba mít vždycky nějaký bod, na který se člověk může těšit. Na podzim, z pohledu studenta, o nic nejde. Vše začíná nanovo trochu pozvolněji, nikdo se nemusí strachovat o vysvědčení nebo maturitu. Blíží se jen Vánoce, které samy o sobě dodávají lidem do žil naději a štěstí. Pro mě osobně je ta doba před vánoci ještě lepší, než Štědrý večer samotný, ten považuji už jen za jakési vyvrcholení.

Eutanázie?

26. srpna 2009 v 21:25 | SiriusNoir |  Aktuálně
Je zvláštní, že jsem se k tomuto tématu na blogu zatím tolik nevyjádřil, spíš jen okrajově. Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně chápu, můj názor je vcelku stručný a jasný. Tak to udělám spíš jako anketu. Statistiky, to je moje J
Nedávno vyšel článek v novinách o společnosti Dignitas sídlící poblíž Curychu ve Švýcarsku. Každý asi zná "firmu", která poskytuje asistovanou sebevraždu za poplatek. Autor zmíněného článku chtěl zjistit jak to vše vlastně funguje a požádal o tuto službu. Zažádal o ni jako člověk, který má psychické problémy a jednoduše "už ho nebaví život". Autor jasně vyjadřuje názor, že Dignitas by v každém případě takového člověka měla odmítnout. Využít asistovanou sebevraždu by měly mít možnost jen lidé postiženi nevyléčitelnou nemocí v nesnesitelných bolestech a nebo nikdo.
Jak to tam tedy vlastně probíhá? Zjednodušeně: nejdřív se přihlásíte, zaplatíte zálohu, projdete lékařskou prohlídkou a když vám dá lékař "zelenou", namíchají vám nápoj, který Vám způsobí bezbolestný odchod ze světa živých. Vypít už ho ale musíte sami, jinak by to byla vražda. Jedná se vlastně o klidnou smrt ve spánku . O tom každý člověk sní, ke konci jen ulehnout, usnout a už se neprobudit. Bude Vás to stát přes sto tisíc, ale k čemu jsou mrtvému peníze. Někdo vydělává na vlastní pohřeb, někdo zas na vlastní smrt.
Teď otázka, zda poskytovat tuto možnost i lidem zdravým. Takový člověk třeba ztratil přítelkyni, je mu čtyřicet, má průměrnou práci a žádného přítele, na kterého se může spolehnout. To nejlepší má za sebou, teď už bude vše jen horší, děti si nestihl "udělat" a kdo ví jak dlouho bude vůbec jeho mužství funkční. Ale na sex on teď stejně nemá pomyšlení. Jeho přítelkyni, která pro něj znamenala vše, před týdnem srazilo auto a na místě zemřela. Je jasné, co teď musí udělat.
Naposledy se s milovanou rozloučit při malém obřadu, vybrat všechny úspory a vydat se přes Dignitas opět k té, se kterou plánovali život, ale překazila jim to smrt. Už sice není tak fit jako za mlada, ale kromě dalekozrakosti nemá žádné zdravotní potíže. Umožnili byste panu X asistovanou sebevraždu? Toť otázka na Vás.

Podle mě má mít každý možnost volby. Žít, či nežít? Popravdě už si nevzpomínám, jak si odpověděl Hamlet, ale já chci mít možnost si vybrat. Sebevrahy odsuzuji za nedostatek síly, ale na druhou stranu jsou situace, kdy se jejich rozhodnutí dá pochopit.
Když jsem doma řekl, že policie by neměla vyjíždět k sebevrahům, že je to jejich volba, ať si dělají, co chtějí, jak jen umí, odpověděl, že jsou případy, kdy si člověk po pár letech uvědomí jakou málem udělal blbost a děkuji pánům, kteří ho zachránili. Tohle je pro mě nejspornější bod. Jako vždy má jedna otázka dva možné úhly pohledu, ne-li víc. Natvrdo řeknu: "Když je někdo tak blbej a neváží si života, ať už prošel čímkoliv, nechce bojovat a rozhodne se zabít, vymlouvat mu to nebudu." Potom se ale ozve někdo druhý uvnitř mé osoby: "Co když má jen depresi? Něco se mu stalo a je psychicky i fyzicky na dně. Chce bojovat, ale nemá jak. Necháš ho zemřít?" Část sebevrahů jen chce upoutat pozornost. Na heavy.cz je video, ve kterém sebevrah skočil z balkónu z prvního patra a zlomil si jen před mnoha diváky nohu. Kdyby jemu podobní věděli, že kvůli jejich pokusu nemusí přijet žádná policie a on by si jen tak zlomil končetinu, asi by si to rozmyslel. Takže by myslím ubylo případů pokusů o sebevraždu, ale zároveň by možná stoupl počet "povedených" sebevražd.



Poprvé jsem nenašel přesnou odpověď na svou otázku. Jak to vidíte Vy? Případ pana X zařadím do ankety, ale popravdě mnohem víc mě bude zajímat Váš názor na poslední část článku.

Láska, sex a kouzlo očí

20. srpna 2009 v 11:05 | Adam J. Jackson - Oční znamení |  Psychologie, sny a láska
Objevil jsem velmi zajímavý článek, který si prostě musíte přečíst :) Je trochu delší, ale kdo se do něj jen začte, nepřestane až do konce. Jeho pravdivost si potom může vyzkoušet každý sám.
Většinu rozhovoru člověk vnímá tvář toho druhého jako celek a nesoustředí se na detaily. Ale když jsem někde třeba jen s dobrou kamarádkou nebo na "rande" a dobře se bavím, často se bezděčně zahledím do jejích očí. Někdy jí musim skočit do věty a říct: "Ty máš opravdu krásný oči". Prostě mi to nedá. No, možná už vím proč :)
2. 4. 2000. Láska a přitažlivost jsou s očima spojeny od samého narození. Když jste se narodili, všechno, co jste mohli spatřit, byla silueta matčiny tváře a dva puntíky jejích očí. Dokonce i po šesti týdnech, když už se váš zrak poněkud rozvinul, tím hlavním, co vám dodávalo pocit bezpečí a rozlévalo úsměv po vaší tváři, bylo rozpoznání maminčiných očí, jichž zorničky byly vždy doširoka rozšířené, kdykoliv se na vás podívala.
Jako nemluvňata jste byli zaujati maminčinýma očima více než kterýmkoliv jiným rysem její tváře. Tehdy bylo zcela jedno, zda celá její tvář je skryta, i kdybyste nemohli z její tváře vidět nic jiného než oči, i tak byste stále instinktivně věděli, že pouto mezi vámi existuje, že jste v bezpečí; a usmívali byste se. Výsledkem těchto zážitků z dětství je, že po celý náš život oči zůstávají ústředním prostředkem lásky a přitažlivosti.

Když potkáte někoho, kdo vás tělesně či sexuálně přitahuje, vaše oči mu to dají na vědomí. Oči druhých vám naštěstí rovněž sdělují, zda jste i vy přitažlivý pro ně. Mnoho lidí tím, že se snaží zjistit, zda je druhá osoba shledává přitažlivými, promrhá spoustu času a energie, přitom všechno, co je třeba udělat, je sledovat pozorně její oči.

Jak vám něčí oči řeknou, zda jste pro něj či pro ni přitažlivými? Zornice příslušné osoby jsou rozšířené; a to tím více, čím jste přitažlivější. Ta malá černá dírka uprostřed oka se může zvětšit až čtyřikrát, až téměř zcela zakrývá duhovku, pokud je přitažlivost obzvláště silná. Jde o zcela mimovolnou reakci. Nevíme o tom, že k ní dochází, a nemůžeme ji ovládnout, ale kdykoliv nás nějaká druhá osoba přitahuje či kdykoliv pociťujeme k někomu lásku, jednou věcí, kterou si můžeme být jisti, je... že naše zornice se rozšíří.
Tatáž reakce se objevuje, když jsme sexuálně vzrušeni. Vědci dokázali, že když muži sledují sexuálně laděný film, jejich zornice se rozšíří téměř třikrát oproti své normální velikostí. Poměrně dosti zajímavou skutečností je, že když stejný film sledují ženy, jejich zornice se rozšíří dokonce ještě více!

Navíc lidé s velkými zorničkami jsou pro nás přitažlivější. Podvědomě totiž vnímáme zorničkový signál. Kdybyste se například setkali se dvěmi identickými dvojčaty opačného pohlaví než vy a jedno z nich mělo rozšířené zornice a druhé nikoliv, byli byste více přitahováni tím prvním. Proč? Protože někdo, pro koho jste přitažlivý, je i pro vás vždycky přitažlivější než ten, kdo vás přitažlivými neshledává. Někdy máte někoho rádi prostě proto, že má on rád vás.

Také z toho důvodu mnozí výrobci reklam "vylepšují" vzezření modelek na billboardech tím, že uměle vyvolávají dojem, že jejich zornice jsou rozšířené. Fotografičtí redaktoři mají dnes k dispozici rafinované počítačové vybavení, kterým je možno provádět na původní fotografii jakékoliv změny - prodloužit modelce nohy, zvětšit jí prsa, upravit rysy tváře - ale nejběžnější změnou - a také změnou ze všech nejdůležitější - je rozšíření zornic.

Předpokládá se pochopitelně, že tím, že se modelka učiní přitažlivější, stane se pro kupce přitažlivějším i inzerovaný produkt. Až se příště setkáte s inzercí v nějakém časopise, podívejte se dobře na modelčiny oči, a zjistíte, že skutečně na každém obrázku jsou modelčiny zorničky významně rozšířené.
Proto kdykoliv chcete podnítit něčí zájem o vás, stačí se snažit a zajistit, aby vaše zornice byly v okamžiku setkání rozšířené. Toho lze docílit, alespoň pokud je mi známo, pouze jedním ze dvou způsobů. Za prvé požitím některých drog (např. belladonny, atropinu či kokainu), jež dočasně vaše zorničky zvětší. To však není příliš dobrý nápad, jelikož tyto drogy mohou být návykové a jsou známy tím, že mají mnoho nebezpečných vedlejších účinků, které mohou trvale ovlivnit vaše tělesné i duševní zdraví. (Atropin například působí na srdce a kokain je znám jako návyková látka a může způsobovat nespavost, třes, změny osobnosti, průjem, zácpu, bolesti hlavy, psychózu, stejně jako mnoho dalších potíží, jež jsou tak četné, že tu ani všechny nemohou být vyjmenovány.) Je však dosti zajímavé, že v minulých stoletích si prostitutky kapaly do očí belladonu (která obsahuje atropin), aby si tak uměle zvětšily zorničky a učinily se přitažlivějšími pro potenciální zákazníky. Ve skutečnosti "belladonna" (doslova "krásná paní") vděčí za své jméno právě této praktice.

Druhý způsob, jak zajistit, aby v okamžiku setkání s druhou osobou byly vaše panenky rozšířené, je zcela bezpečný, zákonný a také podstatně snazší - jednoduše zařiďte, abyste se s dotyčnou osobou setkali ve zšeřelé místnosti!
Místa se sporým osvětlením jsou mnohem bezpečnějším nástrojem k podnícení zájmu o vaši osobu. Zornice reagují na světlo. V ostrém světle se zužují a chrání tak sítnici před poškozením. V šeru se naopak rozšiřují. To je také důvodem, proč podvědomě k prvním schůzkám na počátcích vztahu volíme spoře osvětlené bary či restaurace osvětlené svíčkami - zvyšujeme tímto způsobem naši atraktivitu! Je snad možné říci, že při větším počtu společných večeří při svíčkách lze ve vztahu vzájemnou přitažlivost udržet při životě či dokonce ji ještě zvyšovat.
Rozšířené zornice - první znamení tělesné přitažlivosti a sexuálního vzrušení - jsou rovněž spouštěcí reakcí, kterou se začínají sexuální vztahy. Podle renomovaného psychologa a publicisty Desmonda Morrise jsou rozšířené zornice u dvou lidí signálem oboustranné "touhy po intimním sblížení, po dotecích, objetí".

Něco a nic

13. srpna 2009 v 23:50 | SiriusNoir |  O mě
Už hodněkrát jsem přemýšlel o založení rubriky O mě, ale vždy jsem nakonec došel k názoru, že to je zbytečné. Pokud někdo umí číst mezi řádky, zná mě mnohem lépe, než ten, kdo by si v této rubrice přečetl, že mám rád hokej, poslouchám Ramms+ein a považuji se za pesimistu s kouskem naděje někde hluboko uvnitř. Charakter člověka se nedá dobře popsat jednotlivými slovy, ale podle přístupu, způsobu uvažování nebo zachování se v určitých situacích. Kdybyste někdo zjistil, že posloucháme stejnou hudbu, fandíme stejnému sportu a v některých názorech se shodneme, neznamená to, že bysme si třeba rozuměli. Většinou se bavím s lidmi, kteří jsou mým opakem. Od těch se člověk naučí něco nového, pozná jinou stránku věci a lépe si popovídá než když jeden jen mluví a druhý souhlasně přikyvuje. Někdy si přijdu jako člověk "jeden velký protiklad". Na spoustu věcí se dokážu dívat pod různými úhly a ty si mohou i docela protiřečit, přitom být oba pochopitelné. Například cigáni. Ze zkušeností k nim přistupuji nedůvěřivě, dokonce až nesnášenlivě, ale na druhou stranu když na mě zdvořile promluví, oplatím stejnou mincí.
Kdybych se měl stručně definovat, řeknu, že jsem bezcitný romantik. To spojení se mi hrozně líbí. Tak si odporuje, ale je přitom je pravdivé.

Aby tento článek nebyl úplně o ničem, napadlo mě vypsat mé nejoblíbenější knihy. Není jich moc, ale každá z nich má něco společného s mou osobností. Jsou seřazeny náhodně.

Zpověď dítěte svého věku - Alfred de Musset
Nikdo nedokázal vyjádřit smutnou podstatu romantika tak dokonale jako Musset v tomto díle. Osudem romantika není štěstí, tedy aspoň to dlouhodobé. Když mám být upřímný a prozradit na sebe něco osobního, tak se někdy tímto "utěšuji". Když mám depku z toho, že mi v životě nevychází právě to, co chci nejvíc, řeknu si: "Hold takovej je úděl romantika". Knížku doporučuji všema dvaceti.

Bílé noci - F.M. Dostojevskij

Příběh není vlastně ani nějak moc zvláštní, ale autor je výborný vypravěč. Podstatou si je tento příběh vlastně docela podobný s předchozím dílem, ale po přečtení někdy ve dvanácti letech jsem pak dlouho ležel v posteli, koukal do stropu a přemýšlel. Opět je hlavní hrdina člověk, který na chvíli (po tři noci) dostal to, co celý život hledá, ale končí zklamaný.

Bídníci - V.Hugo

Harry Potter - J.K. Rowling
Více zde.

Svět podle prota - Gene Brewer
Více zde

Malý princ - Antoine de Saint Exupéry

Tuto knížku bych zavedl jako jedinou povinnou četbu všem. Skrývá tolik jednoduché, čisté pravdy a zároveň prostor pro dlouhé filosofování. Můžete ji číst dětem, ale i Vy sami v ní najdete poučení. Kdyby její obsah byl obsahem bible, lidstvo by možná nezažilo tolik válek a zla. Když čtu nějakou knížku, přemýšlím i o tom, co vedlo autora k tomu, že napsal příběh tak, jak napsal. Proč tento člověk zemřel a proč se tenhle musel zachovat takhle a takhle. Často se z příběhů člověk dozví o spisovateli mnohem více, než z jakékoliv jeho biografie. Po přečtení Malého prince si myslím, že Exupéry musel být člověk s opravdu ryzím srdcem. Jediný, na kterého sedí slova "dobrý člověk" bez jakéhokoliv zaváhání.








Islámská žena část II.

6. srpna 2009 v 11:05 | pravdaoislamu.cz |  Jiné světy
Nemám právo si zvolit oblečení, které budu nosit na veřejnosti. O tom rozhoduje Kancelář pro islámské směrnice, která určuje barvu, styl a doplňky pro ženy a dívky ve věku od šesti let.
Budu uvězněna, zbita a někdy i popravena, pokud nosím make up, silonky, světlé barvy a obzvláště červenou barvu.
Nemohu si vybrat svého partnera a není mi dovoleno se s ním rozvést, pokud vztah nefunguje.
Podle Chomejního, íránského islámského imáma, "Nejvhodnější čas pro provdání dívky je okamžik, kdy může mít první menstruaci v domě jejího manžela, a ne v domě otce".
Musím splnit všechna přání svého manžela, včetně sexuálních. A pokud odmítnu, má právo odepřít mi stravu, přístřeší a všechny životní potřeby. Musím říct ano pokaždé, když chce mít sex.
Podle Hojatoleslama Imaniho, náboženského vůdce Íránu. "Žena by měla snášet jakékoliv násilí nebo mučení provedené jí jejím manželem, neboť je mu plně k dispozici. Bez jeho povolení nemůže opustit dům ani z pozitivních důvodů (jako charitativní práce). V opačném případě nebudou její modlitby bohem přijaty a padne na ní prokletí pozemské i nebeské".
Můj manžel se se mnou může rozvést bez mého vědomí a podle islámského práva mě musí podporovat pouze 100 dní. A pokud zemře, mám nárok na jednu osminu jeho majetku.
O rozvod mohu požádat pouze tehdy, když je můj manžel impotentní, pokud se mnou neměl sex alespoň jednou za každých 40 dní, a pokud mi odmítá poskytnou minimální životní standard.
Můj manžel může mít čtyři trvalé ženy a pokud je šíita, může mít tolik dočasných žen, kolik chce.
Korán říká "Muži, tvé ženy jsou tvým polem. Vstupuj na své pole, jakkoliv chceš". To znamená, že muž může sodomizovat svojí ženu a ona si nesmí stěžovat.
V některých zemích můžou dokonce zohavit, vyříznout nebo zašít mé sexuální orgány, aby tak kontrolovali a regulovali mojí sexuální touhu.
Podle islámského práva se očekává, že mimo svůj dům budu viděna třikrát v životě. Když se narodím, když se vdám, a když zemřu.
Nemám žádné vysvětlení pro to, proč mi bůh, pokud je bohem, odepřel všechno, a postavil nad mě muže. Nevěřím, že kdy nějaký existoval.
V islámu je věkem dospělosti pro dívky 9 let a pro chlapce 15 let. To znamená, že devítiletá dívka a patnáctiletý chlapec jsou považováni za stejně dospělé. Pokud tedy dívka dosahuje dospělosti o šest let dříve, než chlapec, proč tedy postavil bůh muže nad ženy? Zmýlil se ve svém soudu?
V některých islámských zemích, jako v Íránu, pokud budu uvězněna za nošení makeupu, mě strážníci přinutí očistit si obličej bavlněnou koulí s kusy skla. Ta pořeže můj obličej. Barbarští revoluční strážci, zatímco se budou dívat na krev tekoucí po mém obličeji, mi řeknou, "příště o tom přemýšlej, a nebudeš to nosit".
Jako politický vězeň posloužím revolučním strážím jako konkubína. V případě, že budu odsouzena k smrti, nebudu popravena jako panna. Proto budu před popravou systematicky znásilňována. Muláhové věří, že pokud zemře panna, jde do ráje, ale politicky orientované divky jsou bezbožná stvoření, proto jsou znásilněny, aby si muláhové byli jisti, že skončí v pekle.
Pokud je v islámu znásilněna šesti nebo sedmiletá dívka, bude potrestána ona. Je to její chyba, protože je vyprovokovala. Její rodiče jí upálí nebo zabijí, protože poškodila čest rodiny.
Bylo řečeno, že muslimský prorok se jednoho dne rozhněval, když si všimnul, že jeho ženy flirtují s mužem, který ho navštívil, a nařídil ženám, aby zůstávaly za zástěnou, pokud mluví s muži. Toho dne se v islámu stal zákonem hidžáb, zakrývající ženy.
V roce 1991 generální žalobce Íránu prohlásil, že "kdokoliv odmítá princip hidžábu je odpadlík, a trest pro odpadlíka je podle islámského zákona smrt".
Polygamie je v islámu legální. Muž si může vzít "čtyři trvalé" a kolik chce "dočasných" žen.
"Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše" Korán 4:3
"Většina evropanů má milenky. Proč bychom měli potlačovat lidské instinkty? Kohout uspokojí několik slepic, hřebec několik kobyl. Žena je v jistých obdobích nedostupná, zatímco muž je aktivní vždy …"

Islámská žena část I.

6. srpna 2009 v 11:04 | pravdaoislamu.cz |  Jiné světy
Jsem muslimská žena. Nemám žádnou tvář. Ve věku devíti let lunárního kalendáře jsem považována za dospělou. Být dospělá znamená, že se musím řídit islámskými zákony, jak je uvedeno níže.
Musím se modlit pětkrát denně, jeden měsíc v roce se postit a zakrývat se od hlavy k patám do metrů černé látky. Je možné mě provdat a mohu být potrestána za vše, co udělám špatně. Mohu být uvězněna, a pokud je třeba, popravena za mé zločiny, dokonce i politické.
Islámský zákon - který Aláh seslal svému prorokovi Mohamedovi - přišel, aby oznámil, že ženy jsou (přesně tak jako muži) lidské bytosti. Ženy (jako muži) musí proto následovat cesty ustanovené Aláhem.
"A ony mají pro sebe stejné právo jako oni podle zvyklosti, nicméně muži jsou o stupeň výše" Korán 2:228
"Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám)" Korán 4:34
Islám prosazuje a věří pouze v jeden druh vztahu mezi mužem a ženou, a to je vztah chtíče.
"Pokud jsou muž a žena sami společně, třetí přítomnou osobou je dábel". Prorok Mohamed.
Není mi povoleno plavat, lyžovat, jezdit na kole, tančit, učit se hrát na hudební nástroj, praktikovat gymnastiku nebo jakýkoliv jiný sport. Není mi dokonce ani povoleno dívat se na sportující muže, ať už na stadionu, nebo v televizi.
Není mi dovoleno účastnit se Olympijských her.
Od věku sedmi let jsem oddělena od všech mužů z mojí rozšířené rodiny a jiných.
Můj otec, děd, strýci, bratři a bratranci se nemůžou účastnit žádných mých výročí. Nebude jim povoleno účastnit se oslavy mých narozenin.
Musím studovat pod učitelkami a profesorkami. Ale protože předchozí generace žen nesměly chodit do škol, není mnoho kvalifikovaných učitelek a profesorek. Profesoři mě musí učit zpoza zdi.
Musím být vyšetřována doktorkami. Musím chodit k zubařkám. A pokud žádná není, pak se musím obejít bez ní, nebo musím být vyšetřena skrze nějaký druh zábrany.
Není mi dovoleno brát antikoncepci nebo jít na potrat, i kdyby nosení dítěte nebo jeho porod znamenaly, že musím zemřít.
Moje cena je založena na islámském zákoně o odškodnění, 24. vydání z prosince 1982, a je polovinou ceny muže. Nezáleží na tom, kdo jsem, jak jsem vzdělaná, a jaký je můj potenciál. Moje cena je polovinou ceny muže, jakéhokoliv muže.
Podle odstavců 33 a 91 tohoto zákona, je cena ženy určena na pouhou polovinu ceny muže.
Článek 1: dieh neboli krvavé peníze zaplacené oběti nebo jejímu potomkovi jako kompenzace za tělesné zranění nebo vraždu příbuzného
Ve starých islámských zákonech, které byly nedávno uvedeny Islámskou republikou Írán do praxe, je cena života muže rovná tržní hodnotě 100 velbloudů nebo 200 krav, a cena ženy je rovná polovině ceny muže, 50 velbloudů nebo 100 krav.
Odstavec 6 určující dieh (peněžní hodnotu pokuty) říká, že peněžní pokuta za úmyslnou či neúmyslnou vraždu ženy, je polovinou toho, co je zaplaceno za muže. Stejný odstavec dodává, že pokud muž úmyslně zavraždí ženu a ochránce ženy sám není schopen zaplatit polovinu dieh vrahovi, pak je vrah zbaven povinnosti odškodnění zaplatit.
Pozice nového zákona: V souladu s článkem 85 ústavy, podle článku 300 trestního zákona o krvavých penězích neboli dieh, je částka zaplacená potomkovi jako odškodnění za vraždu příbuzného, dvakrát vyšší v případě, že zavražděný je muž a nikoliv žena. Počet svědků požadovaných k dosvědčení vraždy je vyšší, pokud jsou svědkové ženy. Článek 237 trestního práva například uvádí, že vražda prvního stupně musí být dosvědčena dvěma spravedlivými muži, a svědectví vraždy druhého stupně nebo zabití musí být podáno dvěma spravedlivými muži, nebo jedním spravedlivým mužem a dvěma spravedlivými ženami, nebo jedním spravedlivým mužem a žalobcem.
Mé svědectví před soudem je rovno polovině svědectví muže. Ve většině zemí nemohu hlasovat a nemohu být zvolena. A pokud ano, neznamená to mnoho. Zdědím pouze polovinu toho, co mí mužští sourozenci.
Nemohu získat své děti do péče. Ani když jejich otec zemře. V případě rozvodu nebo smrti musím dát své děti jejich otci nebo jeho rodině.
Nemohu cestovat, pracovat, chodit do školy, vstupovat do organizací, ani navštěvovat své přátele a příbuzné bez povolení mého otce nebo manžela.
Musím žít tam, kde si to přeje můj manžel.
Je mi zakázáno studovat strojírenství, zemědělství, archeologii, restauraci historických monumentů a řemesla a mnoho dalších oborů. Není mi dovoleno stát se soudkyní.
Podle islámského zákona je každý soudce, který splnil sedm požadavků (dosáhl puberty, je věřící, zná dokonale islámské právo, je spravedlivý, není postižen amnézií, není nemanželské dítě a není ženského pohlaví), kvalifikován k tomu, aby vykonával spravedlnost v jakémkoliv typu případů.

Černo-bílá růže

5. srpna 2009 v 19:23 | SiriusNoir |  Povídky
"Tak tohle má být ten konec? Osud romantika? Ten špatný konec bez kterého bych se za něj snad ani nemohl považovat? Asi ano. Muselo následovat zklamání. Stejně jako po každém štěstí. Skončil snad Mussetův Oktavius šťastný? Měl vše. Naplnil smysl svého života. Žena ho milovala, obětovala pro něj duši, přátele i svou rodinu. Nic víc si v životě nemohl přát. Dosáhl vrcholu. A co se dělo potom? Přestal si vážit toho, co si těžce vybojoval i vymodlil. Štěstí ho změnilo. Myslel, že už mu nebude nic chybět, ale ospalá rána, divoké večery, romantické procházky, milé rozhovory, dokonce ani společný smích ho už nenaplňovaly. Říká se, že není-li o co bojovat, není o co stát. Dejte chudému bohatství a začne je rozhazovat, začněte hladovějícímu každý den nosit chleba, bude chtít kuře, dejte romantickému básníkovi šťastnou lásku a nebude už mít o čem psát, o čem snít. Romantici prostě nekončí šťastně."
Tyto slova se šeptem linula kolem hustě posázených stromů. Nikdo je ovšem nemohl slyšet. Přibližně osmnáctiletý mladík jménem Lukáš, obyčejného zevnějšku, s černými vlasy, hubeným obličejem a modro-zelenýma očima, běžel lesem. Ponořen do myšlenek ztratil pojem o místě i čase . Jediné, co chtěl, bylo odejít, utéci daleko od města a lidí, které nechával bez ohlédnutí za sebou. Během pár dnů se jeho život i srdce rozdrobilo na kousíčky.

Jen málo lidí ovlivnilo Lukášův život, myšlenky i povahu tolik jako Nicole. Přitom na první, ani druhý nebo třetí pohled v něm nevzbudila ani zvědavost. Chodili spolu na střední školu. Nicole byla všeobecně považována za jednu z těch hezčích dívek, ne-li nejhezčí ze třídy, které se většina kluků otočí. Měla světlé vlnité vlasy, úzké rty a oči krásné tmavě zelené. Menší štíhlou postavu a lehce opálenou kůži ji mohly ostatní dívky jen závidět. Přesto ničím z toho Lukáše nezaujala. Až jednou si shodou okolností všiml mnoha ještě čerstvých jizev, které "zdobily" její jinak hladkou kůži na zápěstí a předloktí. Ta dívka měla problém. Od té chvíle se o ni začal Lukáš více zajímat a vyhledávat její přítomnost.
Stará pravda říká, že psychická bolest působí mnohem hlubší rány, než fyzická. O tom se Nicole přesvědčila už dávno před střední školou. Rány a bolest způsobené zradou a zklamáním se snažila přebíjet řeznými ranami a krví.
S Lukášem trávili většinu času ve škole a čím dál více i mimo ni. Za ty dva roky, kdy se skoro denně vídali, si zvykli na přítomnost druhého a vždy si měli co říct. Těžko někdo pochopí jaký vztah se mezi nimi vytvořil kromě jich samých. To si aspoň myslel Lukáš. Když mu jednou kamarád popisoval vztah k jeho kamarádce, řekl: "My dva jsme asi jako ty a Nicole." "Tak to asi těžko," pomyslel si hned Lukáš. "Takový vztah jako my nemá nikdo." Někdo nemohl pochopit, jak si mohli dva tak odlišní lidé tolik rozumět. Na druhou stranu vše mělo logiku. Jejich odlišnosti se skoro dokonale doplňovaly a ti dva během dvou let zažili více, než někdo za celých deset.
Když už za tmy doprovázel Lukáš Nicole domů a oba měli trochu toho alkoholu v krvi, vždy šli stejnou stezkou lesem. Byly to krásné chvíle. Příroda, nikde žádný člověk, kolem klid, dobrá nálada a koneckonců i jejich přítomnost toho druhého působily zvláštní atmosféru. Ani nevadilo, že foukal chladný větřík. Lukáš objal jednou rukou Nicole kolem ramen, ta se k němu přitiskla. Bylo jim oběma opět lépe a rozpovídali se. Často v těch chvílích upřímně mluvili o vážných tématech, svých nejhlubších tajemstvích nebo jejich těžko definovatelném vztahu. Jednou se Lukáš po krátkém zamyšlení zeptal: "Co bys dělala kdybych zemřel?" Sám nevěděl proč ho napadla zrovna tato otázka, ale nedělal si s tím starosti, Nicole se mohl zeptat na cokoliv, aniž by se strachoval, že se urazí nebo naštve. Další detail, který tvořil jejich vztah jiným, než ostatní. "Tak to bych umřela," odpověděla bez nejmenšího rozmýšlení dívka. "Kdybych neměla tebe, tak už nemám vůbec nikoho. O koho se opřít, s kým se smát, komu se svěřit, ani z koho si dělat srandu," usmála se a Lukáš ji k sobě ještě více přitiskl. "To by bylo jakobych ztratila kus sebe, své druhé já. Jediného člověka, který mi rozumí."
Tento úryvek rozhovoru asi nejlépe vystihuje jejich city. Lukáš byl za taková slova vždy rád.
Nedávno se rozhodli společně si uvařit špagety s italskou omáčkou. Nicole se smála jak vypadá Lukáš ve velké kuchařské zástěře, ale potom nečekaně prohlásila: "Myslím, že kdybychom spolu žili, třeba jako manželé, tak to bude dobré manželství. Myslím jako jak se doplňujeme a rozumíme si."
"To asi jo," usmál se na ni "kuchař". "Myslíš, že jsem tě nějak změnil za tu dobu, co se známe?"
Po chvíli zamyšlení Nicole odpověděla: "Určitě v tom, že už se neřežu do zápěstí."
Po této větě cítil Lukáš nevýslovné uspokojení. Od prvního okamžiku, kdy v něm Nicole probudila zájem se jí snažil pomoci hlavně v tomto směru. Zabránit pokusům o sebevraždu, přidat více optimismu a snad i štěstí do smutného života. Poskytnout oporu a naději. A to se mu podařilo. Aspoň po jejích posledních slovech si to myslel. Ten oběd vařili předevčírem. Dnes se Lukáš snaží na nic z toho nevzpomínat, od všeho utéct. Stal se převrat o celých 360 stupňů. Včera ráno našli Nicole rodiče ve vaně s oběma zápěstími od krve a tělem bez života.
Lukáš se tu zprávu dozvěděl až po dvou dnech, kdy Nicole nereagovala na SMS, ani nic jiného. Několikrát jí volal, protože byli domluveni, že se půjdou vykoupat na přehradu. Měli si užít letní den, teplo, slunce, prázdniny a společně vyvádět ve vodě nebo při minigolfu, místo toho matka Nicole přes slzy, slabým hlasem, Lukášovi řekla o dceřině sebevraždě. Mladík položil telefon a ještě dlouho potom seděl a koukal do neznáma. Dával si věci dohromady, pořád mu tu něco nedávalo smysl. Nemohl uvěřit. Musel jít pryč, ven, kamkoliv.

Daleko, daleko od všeho, od všech míst, kudy s Nicole kdy jen procházel, Lukáš zpomalil krok, ale rej myšlenek a otázek v jeho hlavě neustával, naopak narůstal.
Začal si uvědomovat křehkost, vrtkavost štěstí i života. Před pár dny Nicole říkala, jak hodně pro ni Lukáš znamená a teď? Co vůbec byla pravda ze všech těch "upřímných doznání"? Jak ho mohla takhle zradit? Zahodit všechny společné vzpomínky, nezapomenutelné zážitky i neuskutečněné plány? To vše pro ni zřejmě vůbec nic neznamenalo. Nezáleželo jí na Lukášovi ani trochu. Kdyby ano, řekla by něco, nebo třeba jen naznačila a on by pochopil, tak to přeci mezi nimi doteď fungovalo. Věděla, že je tu pro ni a v těžkých chvílích dvojnásob, ale rozhodla se radši zemřít sama. Nechala dva dlouhé dny Lukáše v nevědomosti. Vše mohlo být jinak, kdyby se jen slovem zmínila, že ji něco trápí. Nenáviděl ji za to zoufalství, ve kterém ho beze slova nebo varování nechala samotného. Ztratil naději. Doteď se ráno rád probouzel a v noci spal bezstarostně. Vždyť věděl, že příští den se uvidí a budou spolu zažívat další a další malá dobrodružství. Co si naopak počít teď? Čeho se chytit, když jsou všechny větvičky kolem uschlé zklamáním? Sebevražda zabila Nicole i kus Lukáše. Přesně to "druhé já", které tvořil v jejím srdci.
Stalo se vůbec to všechno? Ty dva roky vzpomínek jakoby se s její nečekanou smrtí ztratily. Už nikdy spolu nebudou vzpomínat. Zabila se Nicole nebo to byl někdo jiný, koho Lukáš neznal? Vše bohužel musela být pravda, krutá realita, jinak by nemohl cítit takovou bolest.
Už se ztrácel ve spoustě otázek a nevyřčených odpovědích. Jediné, co si v tu chvíli přál bylo jít vedle Nicole, vyprávět něco, co ji vůbec nezajímá, ale vědět, že ho i tak ráda poslouchá. Cítit její přítomnost, která mu dodávala naději a vůli k životu, ale to jediné už nemohl.

No way back

3. srpna 2009 v 22:25 | Devious artists |  Obrázky

___as_eternal_by_ThyMournia

The_Last_Stand_by_ATAPLATA

Some_puddle____4_by_tju_tjuu

Remembering_the_past____by_markocavka

Ponurejší mix fotek. Poslední kousek pro mě obzvlášť smutný. Vzpomínání na minulost a bez úsměvu. Samota, nemohoucnost, stáří a není cesty zpět.

Norské ženy si prý samy říkají o znásilnění

2. srpna 2009 v 0:18 | http://info.pravdaoislamu.cz |  Jiné světy
Policie v Oslu nedávno vydala zprávu o znásilnění za rok 2007. Zpráva ukazuje značný nárůst znásilnění Somálci, obecně díky skupinovým znásilněním.
Následující přepis není úplný.
V sobotu večer bylo v parku Sofienberg v Oslu napadeno a obtěžováno gangem somálských mužů nejméně deset žen.
Minulý rok bylo v Oslu oznámeno rekordních 161 znásilnění a 35 pokusů o znásilnění. Více než 70% znásilňovačů nebyli Norové [t.j. etnicky, většina z nich má norské občanství].
Právník Abid Raja navštívil jako zástupce norské rozhlasové stanice P4 kavárnu Grønland v Oslu. Tam se setkal se třemi mladými muži (ve věku 26, 30 a 35 LET) ze Somálska a Senegalu.
Muži, kteří nechtěli zveřejnit svá jména, mluvili s P4 o vlně znásilnění a loupeží, která město postihla.
Odpověď: Upřímně? Norové jsou hrozní!
Otázka: Co tím myslíte?
Odpověď: Myslím tím všechno. Přinejmenším jídlo je špatné. (Poté mluví o skutečnosti, že muslimové nejí vepřové.)
Otázka: Co si tedy myslíte o norských ženách?
Odpověď: Jsou někdy úplně odlišné, říká, zatímco se jeho přátelé smějí.
Odpověď: Ale poslouchejte, norské dívky si stěžují, že cizí chlapci dělají tohle a támhleto, ale důvod, proč je tolik norských žen znásilněno, je ten, že chodí po ulici skoro úplně nahé! To je jako říkat "pojď a ošoustej mě", chápete?
Otázka: Říkáte, že norské ženy si o znásilnění říkají?
Odpověď: Ne zrovna říkají, ale když chodí ven skoro úplně nahé a opijou se v parku Frogner, nebo jsou na párty se svými přáteli, a pak si stěžují na to, že byly znásilněny? Je to jejich chyba, říká 26 letý Somálec.
Otázka: Ale když chodí lehce oblečené a opijí se, pak si určitě neříkají o znásilnění?
Odpověď: Ne, ale mnoho cizinců na to není z místa svého původu zvyklých. Nejsou zvyklí na dívky, které se oblékají, jak se jim zachce, a pak si to můžou vykládat trochu špatně, rozumíte?
Pokud jde o gang, který napadl několik dívek, srazil je na zem a strhal jim šaty v parku Sofienberg, muži to vysvětlují tak, že ti chlaci byli velmi mladí.
Odpověď: Nebyli ti chlapci mladí? Jako 13-14 let? Myslím, že byli zvědaví na to, jak ty dívky vypadají. Byli tak mladí, že nevěděli, co dělají, říká 35 letý Somálec.
30 letý muž pochází ze Senegalu a myslí si, že afričtí muži ženy respektují, ale že dochází ke znásilněním, když muži pijí.
Odpověď: My, kteří pocházíme ze Segenalu, neradi mluvíme s norskými muži, ale máme rádi norské ženy. To proto, že africká kultura respektuje ženy, ale ne muže.
Otázka: Proč ale afričtí muži napadají norské ženy?
Odpověď: K takovým věcem tu a tam dochází. Když příliš pijeme a opijeme se, tak se stane, že je napadneme, ale když nepijeme, pak norské ženy nenapadáme - ale respektujeme je, říká Senegálec, který mluví špatnou angličtinou.
26 letý Somálec hovoří nejvíce. Myslí si, že jeho postoj a postoj jeho přátel reprezentuje postoj mnoha mužů v somálské komunitě.
Otázka: Nemyslíte si, že mnoho lidí bude vyděšeno vaším postojem, když P4 tento rozhovor odvysílá?
Odpověď: Jen to odvysílejte, protože je to pravda. Takhle to je - jsou to fakta. Nelžu. Nikdy jsem nebyl s norskou ženou, ale byl jsem s mnoha norskými dívkami - jsou docela pěkné a v posteli velmi schopné.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Řekněte mi jak, proboha jak můžu respektovat lidi, kteří otevřeně zastávají stejné názory jako tito přistěhovalci? Jaktože neslyším nic dobrého o Afričanech? Slyším jen o sámém znásilňování a genocidách, které se tam ještě v dnešní době dějí. Opět se prohlubuje má neochota k pomoci Africkým zemím. To, že se jim vede mizerně u nich doma je smutné, ale to, že zavádějí do Evropy své naprosto dementní manýry je na mě moc. Ženy jim vždy sloužily jako hračka nebo obětní beránek. A my si je sem zveme s otevřenou náručí. Absolutní neúcta k ženám, dívkám i mužům až moc kontrastuje s liberálním přístupem vyspělých zemí. Kterej debil začal s myšlenkou multikulturního světa?

Muslimové táhněte!

1. srpna 2009 v 23:25 | SiriusNoir |  Aktuálně
Tento článek je spíše dodatkem a osobním názorem na článek minulý (
http://athares.blog.cz/0908/hrozba-islamu ) a vlastně všechny mé články k týkající se tématu spojeného s Islámem, kterých už taky pár bylo.

Takže když si to shrneme, původní populace Evropy podle statistik vymírá. Zdálo by se mi to jako přirozený vývoj. Jedinec na vrcholu sil stárne, slábne a poté umírá. Cynicky prohlásím, že tak to vidím správně. Kdyby vyspělá populace rostla, vše by už bylo jen a jen horší. Globální problémy s tím spojené už snad nemusím vypisovat. Jenže je tu háček. Vždy se najde nějaký háček. Tentokrát jím jsou údaje zveřejněné v minulém článku. Místo vyspělé evropské populace nastupuje mentálně nevyspělá a zaostalá muslimská komunita. A to se mi silně nelíbí. Proč nás mají nahradit zrovna teroristé a omezení arabáci? Když už, tak bych bral Japonsko jako o hodně, hodně menší zlo. U každého problému se snažím poznat příčinu a popřípadě najít "návod" na jeho vyřešení. Jenže tady už zřejmě nepomůže nic. A co teda příčina? Liberalismus.
Dnešní doba poskytuje hodně relativního prostoru a svobody. To je správné, ale neměla by nás ohrožovat, měla by platit hlavně pro nás a neposkytovat druhým možnost jejího zneužití. Jenže přesně to se děje. Jsme "moc hodní" a doplácíme na to. Teda konkrétně hodně liberální Francouzi. Kdo občas sleduje zprávy ví o čem mluvím. Stačí jen napsat do vyhledavače Francie, Muslimové a vyjedou Vám články s nadpisem typu "neonacisté a muslimové vyhánějí židy z Francie", "Francie:válka muslimů proti státu" nebo "Muslimové ve Francii opět řádili". Platí staré známé "Pro dobrotu na žebrotu".
Muslimy bych přirovnal k cikánům. Množí se na úkor ostatních. Islamisté věří, že jen jejich víra je jediná správná. Zrovna dnes jsem vlastně četl další článek, ve kterém se psalo, že muslimové zabili upálili tři ženy, jednoho muže a dítě za hanobení Koránu. Jak může dítě hanobit korán? Tím, že se posere do pampersek místo do kusu hadru jako správný názorově zaostalý muslim? A tohle si opravdu chceme dotáhnout až před barák?
Přečtěte si co dodržují, čím se řídí, co jim nařizuje stupidní zákoník šaríja! Jak doporučuje zacházet se ženami nebo nevěřícími. Vzpomeňte si na to až se naproti Vám nastěhuje soused muslim.
V předchozím článku je také zmínka o tom, že je ve Velké Británii už více mešit než křesťanských kostelů a většina z těch mešit je udělána právě z bývalých kostelů. Co je tohle za zvyk? Muslim přijde a udělá si z kostela mešitu. Nenacházím slov. Kdo taky v dnešní by se řídil náboženskými zákony a poučkami? Když už někdo v Boha věří, tak kvůli tomu nevraždí ostatní - teda aspoň u nás v Čechách. Opravdu nestojím o takovou návštěvu z ciziny. Jen když čtu o tom, jak se v Německu zakládají Islámské školy, přechází mě mráz po zádech.
Kéž by naše malá republička dokázala zachovat chladnou hlavu, zdravý úsudek a dokázala říct muslimům NE. Jenže při zkušenostech s cikány to moc růžově nevidím. Smutné časy čekají naše potomky, pokud se na našem původním území rozmnoží taková havěť a nastolí svůj vlastní režim, založí školy a pronikne do politiky.
Táhněte si tam, kde jste se narodili muslimský svině!


P.S. Ano, už to tak vypadá, že jsem rasista a omezenec, ale nechci aby se stalo, že jednoho dne budou muslimové rabovat v ulicích a zapalovat auta tak jako ve Francii. Chci slušně se chovající a rozumně přemýšlející spoluobčany. Vlastně klidně ať to je Arab nebo Cikán, jakýkoliv přistěhovalec, pokud se dokáže přizpůsobit, nemám problém, ale jinak všichni táhněte odkud jste vylezli!

Hrozba Islámu

1. srpna 2009 v 22:35 | youtube.com |  Jiné světy
Z výzkumu vyplynulo, že k udržení jedné kultury po více jak 25 let musí být porodnost vyšší než 2,11 dítěte na rodinu. Jakékoliv menší číslo by znamenalo populační úpadek kultury. Z historického hlediska se žádná kultura nedokáže udržet s 1,9 dítěte na rodinu, porodnost 1,3 dítěte společnost nemůže přežít.
V roce 2007 byla porodnost následující: Francie 1,8 - Anglie 1,6 - Řecko a Německo 1,3 - Itálie 1,2 - Španělsko 1,1. Celkový pohled na Evropskou Unii složenou z 31 států - 1,38. jednoduše řečeno, nemožné nastálou situaci zachránit a původní evropská kultura vymírá. V období několika let nebude Evropa, tak jak ji známe, existovat.
Mladá populace ale neklesá. Důvod? Islámská imigrace. Od roku 1990, ze všech populací, které v Evropě vzrůstají, tvoří islámští imigranti 90% většinu. Ve Francii je situace vyjádřena čísly následující: původní Francouzi - 1,8 dítěte na rodinu, muslimové - 8,1 dítěte na rodinu. S jednou z největších křesťanských populací na světě, je v současnosti více mešit než kostelů. 30% dětí ve věku 20 a méně jsou islamisté. Ve větších městech jako je Marseille, Nice nebo Paříž se toto číslo mění na 45%. V roce 2007 bude jeden z pěti Francouzů muslim. Do 3 let se Francie stane islamistickou zemí.
Velká Británie: V posledních 30ti letech zde muslimská populace vzrostla z 82 000 na 2,5 milionu, což je více jak 30ti násobný nárůst. Je zde také přes 1 000 mešit, mnohé z nich bývaly kostely.
Nizozemí: 50% všech novorozenců tvoří muslimové. Během 15ti let bude polovina populace tvořena muslimy.
Rusko: Více jak 23 milionu muslimů, to znamená 1 z 5 obyvatel.
Belgie: 25% veškeré populace a 50% novorozeňat = muslimové. Belgická vláda uvedla, že v roce 2025 jedna třetina všech evropských dětí se narodí do muslimských rodin.
Zbývá pouze 17 let.
Německo: Německá vláda byla první, kdo promluvil o tomto problému veřejně. Nedávno uvedla, že "Úpadek Německé populace nemůže být zastaven. Je to jako otáčející se spirála, která nedokáže změnit směr. Německo ose stane muslimským státem v roce 2050."
Muammar al-Gaddafi, Libyjský vůdce řekl: "Jsou zde znamení, že Allah daruje vítězství Islámu v Evropě bez mečů, bez zbraní, bez dobývání. Nepotřebujeme terorismus, nepotřebujeme sebevražedné atentátníky. 50 a více milionů muslimů (v Evropě) změní Evropu v muslimský kontinent v příštích pár desetiletích." V současné době žije v Evropě 52 milionů muslimů. Německá vláda očekává zdvojnásobení během příštích 20ti let na 104 milionů.



V Severní Americe je situace podobná. Porodnost v Kanadě je 1,6 dítěte na rodinu. Pro přežití je potřeba 2,11. islám je v současnosti nejrychleji vzrůstající náboženství. Mezi roky 2001-2006 kanadská populace vzrostla o 1,6 mil. obyvatel, z toho 1,2 imigrantů.Ve Spojených Státech je porodnost 1,6, když přičteme i Latinoameričany, dostaneme 2,11, což je potřeba pro přežití. V roce 1970 zde žilo 100 000 muslimů, dnes jich je již více jak 9 000 000. Před 3 lety se v Chicagu sešlo 24 islamistických organizací k zasedání a v zápisu jsou zaznamenány podrobnosti o plánovaném nástupu islámu v USA. Od novin přes politiku, školský systém až do dalších důležitých prvků společnosti.
Katolická církev uvedla, že Islám se stane rovnocenným partnerem. Studie ukazuje, že během 5-7 let se Islám stane dominantním náboženstvím ve světě.


Tento článek je jakýmsi přpisem videa, na které jsem narazil na youtube. (http://www.youtube.com/watch?v=UTzEpt49yeU)