Říjen 2009

Návrat k lidem nebo přírodě?

31. října 2009 v 14:58 | SiriusNoir |  Člověk vs. Příroda

Po přečtení tohoto článku mám chuť se k tomu vyjádřit.

Píše se v něm o kambodžance Rochom P´ngieng, která se jako malá ztratila a žila 18 let v džungli. Před dvěma lety ji chytil farmář při krádeži. Byla nahá, špinavá a neuměla mluvit. Tahle smutná žena se několikrát snažila utéct zpět do přírody, svého domova, ale lidé jí to nedovolili. Chová se prý jako opice, musí nad ní být stálý dohled, aby se nepokusila opět o útěk domů. Nechce se naučit mluvit, nechce nosit šaty, nechce se přizpůsobit modernímu životu. Byla dokonce odvezena do nemocnice, protože odmítla jíst.

Smutný příběh. Trochu může připomínat pohádku o mauglím z džungle, ale ta určitě skončila trapným happy endem, na který to v tomto reálném případě bohužel nevypadá. Chudák Rochom v našem světě nepřežije, pokud se nepřizpůsobí. A vzhledem k tomu, že má evidentně charakter větší, než většina "moderních lidí" snadno ovlivnitelných davem, nevidím žádné východisko. Teda jedno by tu bylo, mohli by ji pustit zpět do pralesa, do přírody, domů, tam kde vyrůstala, tam kam chce, ale to se nestane. Slovo svoboda je v dnešním světě hodně relativním pojmem. Podle mě ji drží proti její vůli jako vězně, který nic neudělal. Vnucují jí své zvyky, své chování, své názory, které jediné považují za ty správné. Ale jak přemýšlí asi oni? Myslí si, že jí pomáhají, nabízejí krásný život mezi vyšší rasou a ona se musí podvolit pro její vlastní dobro. Oni vůbec nechtějí potlačit její osobnost, její individualitu, oni jí přece chtějí pomoct se začlenit, to přece každý chce, no ne? Kdo by odmítal být částí skvěle fungujícího, dokonale promyšleného společenství, kde si jsou všichni rovni, všichni se mají krásně, protože jedí příborem a mohou koukat na televizi?

Všichni chtějí někam patřit. Snaží se být jako ostatní, snaží se vypadat a chovat jako někdo jiný. Je určená představa toho, jak by se člověk měl chovat, co by měl dodržovat, jak má žít. Je spousta takových, kterým to vyhovuje. Pepa poslouchá punk, obléká se jako punkáči, chová se jako punkáči, myslí jako oni a je šťastný. Všechno se kategorizuje. Člověk si neřekne, jo tohle je Pepa, ten má zajímavý názor na tohle téma, on jako jedinej dokáže tohle bla bla bla. Ne, lidi si řeknou, kdo to je ten Pepa? Ten punkáč? A tím to hasne. A většině lidem to vyhovuje. Tento trend podporuje dnes spousta věcí. Třeba oblíbený Facebook. Můžete se stát fanouškem čehokoliv, třeba hokeje nebo i třeba bejt ve skupině, která miluje košile. Konkrétně skupina "Milujeme košile" má 2 546 fanoušků. Snad ani nenajdete něco, v čem by jste mohli být jediná, schválně zkusím vytvořit nějakou skupinu a budu sledovat, kolik lidí se k ní připojí.

Dnešní doba je nepřítelem individualismu. Každý je součástí něčeho většího, aniž si to uvědomujeme. Svoji individualitu vyjadřujeme tím, že se zase řadíme k jiným a jiným skupinám. Nemůže ani vzniknout něco, co by bylo výjimečné. Napadá mě jen slabý příklad, ale lepší než žádný. Gothica - pro mě originálnost sama. Takoví lidé přemýšlí jinak, než ostatní, oblékají se jinak, poslouchají něco jiného, dělají jiné věci a mají jiné záliby, než většina lidí. Pár let to je odsuzováno veřejností jako něco hrozného a nežádoucího, to přitáhne další lidi, kteří chtějí vybočovat a za chvíli je z toho moderní hit pro nevybouřené puberťáky a ta původní výjimečnost je ta tam.

Vrátím se zpět ke kambodžance Rochom. Ta je originál, který se nenechá ovlivnit ostatními lidmi. Chce jen domů. Je takovým smutným romantickým hrdinou odmítajícím společnost a řídícím se opravdu jen svým srdcem. A navíc mi dala jakousi naději a důkaz o tom, že člověk dokáže žít s přírodou. Ne ten rozmazlený namyšlený a pohodlný moderní člověk, ale ten přirozený, ten který si nehraje na pána tvorstva, ale ten, který se dokáže sžít s přírodou, aniž by ji zneužíval. Příběh Rochom P´ngieng mi dal hodně inspirace a dovolil uvědomit si spousty důležitých věcí, které člověku často unikají. Snad i Vás tento článek podobným způsobem ovlivní.

Veřejná nahota

31. října 2009 v 14:03 | SiriusNoir |  Člověk vs. Příroda


Na toto téma už jsem dlouho chtěl něco napsat, ale nebyl k tomu zatím dostatečně velký impuls. Až jsem nedávno narazil na tento článek. Ve zkratce jde o tom, že asi tucet mladých Britů si zašlo na benzínku a byli úplně nazí. Jaká byla reakce? Cituji: "Manažer prodejny uvedl, že s mladíky jednal klidně, jelikož v danou chvíli nebylo v prodejně žádné dítě ani žádná zákaznice, jinak by prý zakročil rázněji." Takže kdyby se v tu chvíli v prodejně nacházela zákaznice, vyhnal by je násilím? Zmlátil by je za to, že se opovážili svléknout? Zajímavá také byla reakce prodavačky. Článek říká: "Byla úplně oněmělá, zmrzlá a nebyla schopna ničeho, skoro brečela. Jen je vyzvala, ať se obléknou, jinak je nebude moci obsloužit," informoval manažer obchodu."Tato žena nebo slečna se málem zhroutila protože uviděla bandu nahatých kluků. Proč společnost tolik tabuizuje nahotu?

Nevím jak ostatní lidé, ale když jsem se narodil, byl jsem úplně, ale úplně nahý. Zpětně doufám, že jsem tím nikoho nepohoršil, protože z výše popsaného článku vyplývá, že nahota je v dnešní době trestný čin.
Proč se člověk začal oblékat do mamutích kůží je jasné, kvůli ochraně před zimou. Nevím, jak to v tu dobu chodilo, ale je dost možné, že během parných dnů naši milí pra-předci sundali své kožešiny a razili po světě pěkně tak, jak je jejich přirozeností. Proč to tak už není dnes? Proč je oblečení velkým celosvětovým fenoménem, který lidi zařazuje do skupin, odráží jejich společenské postavení? Proč je společnost tak povrchní a holky spíš koukají klukům na značku bot, než barvu očí? Obojí je sice povrchnost, ale nechápu proč lidé sledují víc umělou krásu, než tu přirozenou.
Jednoduše nedovedu pochopit, proč nemůžu vyjít ven nahý bez toho, aby na mě někdo nezavolal polici a ta mě "nesebrala" za veřejné pohoršování. Taková pitomost. Proč někoho vůbec pohoršuje pohled na něčí nahé tělo? Není to snad to, co každý má? Na čím vyšší logické úrovni společnost je, tím hloupěji se chová. Islám tohle téma dokázal dovést až do opravdového extrému, kdy se žena nesmí na muže ani podívat a vycházet může jen v doprovodu jiného muže a to ještě zcela zahalená, tedy kromě očí, ale možná to taky brzy zakážou. Celá tahle otázka mi nedává smysl. Proč se stydět? Každý ví, jaký je rozdíl mezi ženským a mužským tělem. Když se prodavačce z článku nelíbí mužská těla, tak ať se nekouká, nikdo ji přeci nenutil.
Stará pravda říká, že člověk chce přesně to, co mít nemůže. Dnes člověk nemůže vidět nahá těla. I proto muži prostě musí chtít vidět nahou ženu. Za prvé je to přirozený pud, za druhé jim to je upíráno. Na několika místech na Zemi lidé žijí stále "po staru" a lidé chodí velmi spoře oblečeni. Nikdo za tím nevidí sexualitu nebo obecné mravní ohrožování. Pohled na ženská prsa tam je asi tak obyčejný jako u nás pohled na ušní boltce.
Tohle vše je asi důsledek davu. Jasně, že bych se cítil divně, kdybych se měl svléknout uprostřed náměstí, kde by kolem mě procházeli lidé oblečení. Ale nevidím důvod proč něco takového zákonem zakazovat. Svoboda znamená mít možnost volby. Ať si lidé chodí jak chtějí kam chtějí.


Dodatek: Ještě jedna novinová infromace mě v nedávné době zaujala. Bohužel si ji nepamatuju do úplných detailů, proto jen nastíním. Jde o případ muže, který jako každé ráno vstal a šel si udělat snídani. Ten člověk nespí v pyžamu, ale nahý, takže tak šel i do kuchyně. Bydlí v přízemí a v docela velkém městě. Jednou šla kolem jakási stařenka, podívala se do okna a uviděla tam u lednice nahého muže. Zavolala na něj policii. Příslušníci zákona přijeli a dali nahému chlápkovi pokutu za mravní ohrožení nebo nějak tak. To už je trochu extrém, dostat doma pokutu za nahotu. Ten dotyčný dokonce přiznal svou chybu a omlouvil se staré paní za to, že šel nahý do své kuchyni a ona ho u toho viděla skrz jeho okno.

Živé kameny

20. října 2009 v 20:11 | Devious artists |  Obrázky
Při brouzdání DeviantArtem jsem narazil na galerii německého fotografa, který si říká
Osnafotos. Zaujalo mě hned několik jeho děl, což se mi moc často u jednoho umělce nestává, a tak se o ně chci s Vámi podělit.

Přestože jsou na obrázcích mrtvé studené kameny, mohou vyvolávat mnohem více pocitů, než někteří lidé. Určitým způsobem mě fascinují výrazy soch. Nesmrtelné, opravdové, upřímné.
Další obrázky jsou už od různých umělců z DeviantArt. Chtěl jsem najít nějakou fotku, kde by byla vidět i druhá strana hřbitova. Takovou, kde je hrob zalitý sluncem milou připomínkou milovaného, ale jsem moc náročný, a tak použiji obrázek, který už jsem jednou na blogu zveřejnil.
Lunatic_Asylum_by_Haszczu
Voices_of_mid_morning_by_Dr4kon

Na konec odběhnu od tématu (i když ne tak úplně), tenhle obrázek je pro ty, kteří jsou zrovna zamilovaní.

te_quiero_yo_tambien__by_m0thyyku

Absolute mix

18. října 2009 v 12:58 | DeviantArt |  Obrázky
Down_East_Out_Back_by_TTL_Photoworks

Autumn_Sun_by_JustOldPurpleAngel

Shining_Mists_by_evaPM

Mysterious_place_by_mjagiellicz
Greenhouse_by_Anubis_noise


Ana Cruz