Prosinec 2011

Mix citátů

30. prosince 2011 v 15:23 | . |  Nepopsatelné


Láska je založená na silném přecenění rozdílu mezi jednou osobou a všemi ostatními. George bernard Shaw




Utrpení existuje, ale viníci nejsou, protože všem bude odpuštěno. Dostojevskij - náboženství ( Karamazovi)




Život je to, co ti utíká mezi prsty, když si děláš jiný plány. John Lennon.



Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat. François Marie Arouet Voltaire


Nebojím se zemřít, bojím se, že nejsem dostatečně naživu. - Mr.Nobody


Nikdy nebude ta pravá chvíle na nic, buď to prostě uděláš nebo ne. Film Super

Zbytečný povyk pro Havla

21. prosince 2011 v 18:44 | SiriusNoir |  Aktuálně

Zbytečný povyk pro Havla
aneb zbytečnosti živých pro mrtvé




Nehodlám psát o dobrých či špatných skutcích našeho bývalého prezidenta. Jeho život nemá s tímto článkem nic společného. Smyslem těchto řádek je zamyšlení nad nelogickým chováním lidí v dobách jako je tahle - bezprostředně po úmrtí někoho důležitého nebo po nějaké velké katastrofě.

Začnu tím, co dělám já, když někdo zemře, ať už z mé rodiny nebo známá osobnost, kterou jsem sledoval ( např. hokejisté po tragické letecké havárii ). Nad dotyčným se zamyslím, shrnu celý jeho život, všechno dobré i špatné a pak si položím jedinou důležitou otázku: "Žil dobrý život?" Většinou si odpovím kladně a na zesnulého si potom více či méně častěji vzpomenu, převážně na to dobré, jak už to tak bývá. Toť vše.

11.9.2001 v den americké tragédie, při níž zemřelo mnoho nevinných lidí, mi bylo dvanáct let. Den nebo dva po samotném neštěstí se držela celosvětově minuta ticha jako vyjádření lítosti nad oběťmi. Tedy aspoň myslím, že právě proto. Během hodiny tělocviku jsme se všichni seřadili vedle sebe a na učitelův pokyn dočasně ztichli. Stejně tak je naplánovaná smuteční minuta ticha na tento pátek 23.12.2011 kvůli Václavu Havlovi. Tentokrát ji ale držet nebudu. Nejsem totiž dítě a mám svůj rozum.

K čemu minuta ticha? Proč a pro koho? Odpověď je jednoduchá: "Pro sebe." Mrtvý už není a nemá žádné starosti. A jestli někdo věří v posmrtný život, tak se nebožtík právě znovu narodil a nebo vesele užívá nebeské dokonalosti. Každopádně je mu absolutní putna, jak kdo zachází s jeho tělesnou schránkou bez duše nebo jestli někdo v tuhle minutu smutně mlčí a nebo jestli si právě hlasitě užívá nezávazného sexu. Lidé drží minutu ticha jen z vypočítavosti, kvůli efektu. Buď chtějí ostatním ukázat svůj zármutek, který se tak stává neosobním a falešným a nebo jednoduše dělají to, co ostatní, protože jsou to hloupí členové stáda, kteří cítí potřebu nevybočovat z řady.

Řekněte, jakému chová byste dali přednost vy po své smrti. Dejme tomu, že máte možnost nahlédnout na chování, a dokonce i do myšlenek svých blízkých pozůstalých. Chcete mít krásný pohřeb, spoustu brečících smutečních hostů, kteří budou plakat nad vaší smrtí, utratí tisíce za krásný obřad, smutečního řečníka, spálení ostatků, romantické místo na hřbitově a dokonale bílý náhrobek s pozlacenými písmeny tvořícími vaše jméno? Líbí se vám tato představa? Považujete právě toto za dokonalou ukázku uctění vaší památky? A nebo mě překvapíte a bude vám úplně jedno, kde a kdy budete pohřbeni, kdo všechno se přijde na vaše mrtvé tělo podívat nebo jak krásné květiny vám položí na hrob? Možná, že pro pár z vás je honosnost obřadu a písničky, které hrají vašemu rozpadajícímu se tělu ukradená. Možná je pro vás důležité jen to, aby si na vás sem tam, sami od sebe, v duchu v dobrém vzpomněli lidé, které jste zaživa měli rádi. To je totiž přesně to, co jediné by potěšilo mě. Až budu mrtvý, chci, aby ostatní žili dvakrát tolik, i za mě.