Duben 2012

Amatérský mix 3

27. dubna 2012 v 21:18 | SiriusNoir |  Fotky
.

.

.

.
Židovský hřbitov pod dálnicí v Turnově.
.


.

Alter ego

27. dubna 2012 v 21:12 | SiriusNoir |  Fotky



.

.

.

Síla jednoduchosti

22. dubna 2012 v 17:11 | SiriusNoir |  Aktuálně

Síla jednoduchosti





Na přednáškách vývojové psychologie profesoři učí, že schopnost abstraktního myšlení je ten nejvyšší stupeň inteligence, kterého jako lidé dosahujeme. Umíme pracovat s imaginárními čísly a přemýšlet "dopředu". Dokážeme předvídat následky následků našich činů a naplánovat každý krok tak, aby na konec vše dopadlo, jak chceme. Logika a racionální uvažování jsou určitě krásné a užitečné vlastnosti, ale někdy mi přijde, že je na ně kladen příliš velký důraz. Kdo nemíří na vysokou školu, je považován za neúspěšného člověka, protože nebude mít nikdy tolik peněz jako právník nebo politik. "Pracovat rukama" je dnes hanlivý termín spojovaný s Ukrajincema kopajícíma u silnice. Hodnoty dnešní společnosti mě míjí širokým obloukem. Mladý holky studují obchodní akademie a ekonomické obory s nadějí, že jednou budou dělat administrativu nebo v bance. Upřímně lituju zaměstnance v oborech ekonomických, účetních nebo obchodních. Jak někdo takový může mít dobrý pocit z práce, to nepochopím.( "Dneska to bylo, miláčku, v práci super, prodalo se o pět procent víc párů bot, než obvykle.") Mezi sportovním oblečením jsem strávil dva týdny a zapřísahal jsem se, že už nikdy nebudu pracovat s věcma.

Pár měsíců jsem dělal rukama, natíral, vozil kolečka a vykládal kamiony. Potkal jsem spoustu skvělých lidí a přátelských dobráků. Docela rozdíl oproti práci s nafrněnýma manažerama, kteří si z pohodlné židle stěžují na všechno možné, jen, aby dali najevo svou papírovou nadřazenost.

Po dvou a půl letech došel můj osobnostní přerod až k dnešnímu prosluněnému dni, kdy si dělám kurz pracovníka v sociálních službách se zaměřením na přímou obslužnou péči a ve dny volna dobrovolničím jako osobní asistent chráněného bydlení. Nemůžu si vynachválit cestu, kterou se ubírám. Práce s lidmi je nesmírně psychicky i fyzicky náročná, ale je tak bohatě odměněná, že stojí za to. Samozřejmě, že není řeč o penězích, ty dostávají politikové vystudování k tomu, aby se složitě domlouvali o jednoduchých věcech a dávali si za to enormní peníze, které berou z kapes potřebných lidí - hasičů, policistů, zdravotníků.

Doba se ubírá opravdu zvláštním směrem, důraz je kladen na věci, vzhled, moc a majetek. Štěstí znamená mít barák, auto a moderní televizi a počítač. Lidé se odklání od svých kořenů, popírají původ a potlačují přirozenost. Mám kamarádku, která mi jednou řekla: "Víš, co nejvíc nesnáším? Hloupý lidi." Já odpověděl, že s nimi je ale často sranda. Teď vidím i další stránky.

Dělám osobního asistenta čtyřiašedesátileté Jarušce, která má podle lékařů rozum osmiletého dítěte. Stavění puzzlí nebo hraní pexesa nepatří mezi její silné stránky a těžko by vyluštila křížovku, ale zato je sama sebou a šťastný člověk. Líbí se mi její jednoduchost a bezprostřednost. Neřešíme politiku, nestěžuje si neustále na něco jako můj padesátiletý táta, přestože k tomu má mnohem víc důvodů. Chytrý člověk je svázaný svým rozumem. V cestě za štěstím mu stojí starosti ( má mě ráda, ale co když přestane ), názor ostatních ( mě se líbí, ale Pepa řek, že už viděl hezčí), nenaplněné sny ( mám skvělou rodinu, ale vždycky jsem chtěl bydlet ve velkým baráku s bazénem pro děti) , fantazie ( mám skvělou přítelkyni, ale vždycky jsem chtěl, aby měla i krásné tělo). Na rozdíl od lidí jednoduchých, třeba i opožděných, kteří si váží toho, co mají. Jaruška za tenhle víkend měla radost ze spousty věcí, z pexesa, které jsem jí dal, přestože je staré, z krmení kachen na rybníku, procházky, nebo jen z toho, že si může s někým popovídat a asistenti i pečovatelky jsou na ní hodní. Nad žebříčkem priorit by se měl každý pohodlný člověk, rozmazlený dnešním světem, zamyslet.

Blog umírá, já žiju

17. dubna 2012 v 19:01 | SiriusNoir |  Aktuálně
Dlouho jsem nic nepublikoval. Čím to je? Možností je víc a každá je pravdivá. Možná, že prostě víc žiju a méně přemýšlím, přesně, jak jsem chtěl. A nebo už jsem se ke všemu podstatnému vyjádřil a nemám víc, co bych svým potulným čtenářům nabídl. Přes nejdůležitější otázky, ke kterým dospěje každá mladá duše, už jsem se dostal. Smrt, láska, smysl života i aktuální otázky týkající se politiky, globálního oteplování nebo islámu jsem probíral a snažil se poskytnout dostatek zajímavých informací a podnětů k zamyšlení všem ostatním i z jiných témat. Přiznávám blogovou polo - smrt nebo spíš takový ten vysoce seniorský věk, ve kterém se už nic podstatného nemění a jen občas vysvitne plamínek života nějakým novým poznatkem, nečekaným zážitkem. Pomalounku polehoučku budou stále přibývat fotočlánky, mám už 14 dní nějaký materiál, jen čekám na vhodné doplnění. Sem tam nějaká povídka a nebo zajímavost.

Já, narozdíl od blogu, jsem v nejlepších letech a novinek, informací a zkušeností sbírám kvanta. Začal jsem se intenzivně věnovat pečovatelství, takže je možné, že se časem objeví i článek z tohoto prostředí. Dobrovolničim v chráněném bydlení a nikdo netuší, kam mě tato cesta nakonec zavede. Neustále se snažím pohlížet na staré věci z nového úhlu a prostě žiju!